UV záření, nebo-li ultrafialové záření. Jeho přirozeným zdrojem je Slunce. Lidské oko jej není schopné vnímat, přesto je viditelnému světlu velmi podobné. To se liší vlnovou délkou (a tím pádem i frekvencí), která určuje jeho barvu. Barvy začínají červenou, pokračují přes žlutou, zelenou a modrou k fialové.
Neviditelné světlo dělíme podle vlnové délky na
- infračervené – IR (to sousedí s červenou)
- ultrafialové záření – UV (sousedí s fialovou)
Také UV záření má různé „barvy“ tedy různé vlnové délky. Nejčastěji se dělí na UVA, UVB a UVC. Žádná z těchto oblastní není vidět, všechny mají ovšem své jedinečné vlastnosti.
- UVA je nejblíže viditelnému spektru. Pro některé typy očí živočichů je dokonce viditelné. Je bezpečné a na zdraví nemá téměř žádný vliv.
Zajímavost – jeho působení můžeme vidět třeba při testování pravosti bankovek.
- UVB má kratší vlnovou délku než UVA. Proniká pouze několika vrstvami buněk kůže. Ve správném množství je velice důležité pro zdraví (tvorba vitamínu D). Při nadměrné expozici ale může mít vážné následky pro metabolismus, poškozovat DNA (rakovina) a zrak.
- UVC je záření s nejkratší vlnovou délkou. Je nejvíce nebezpečné (je prokazatelně karcinogenní) a má největší energii(proniká hluboko do tkání). Je to záření, které se ze slunce na zemský povrch téměř nedostává, kyslík v atmosféře jej téměř všechno absorbuje.
Zajímavost – využívá se například k desinfekci.